Naše schopnost konstruovat vlastní projekty žitého světa je děsivá. Stát se divákem zhroucení takové stavby má katharaktický účinek. Ale vždycky to někdo odnese.

Účast na svatbě mého bratra1 záhy nabrala podobu velmi neuvědomělého pohrávání si s vršící se kupou nahodilostí. Ilusorní kouzlo bezprostřednosti vedlo k nezvratnému vypojení ochranných obvodů subjektu (jež byl kdosi chybně opatřil poznámkou “etika”), což přirozeně vedlo k důsledkům.

1 Druhé.